Å PANÄšLSKO 2006-EXPEDICE ANDA A LUSIE

Tweet

Aneb pro Nás účastníky výpravy: EXPEDICE BÁRA…./ale to je NaÅ¡e tajemství/. Tak za pár dní zase vyrážím na cesty a tak bych rád splnil slib a trochu Vám pÅ™iblížil naÅ¡e podzimní putování po jihu Å panÄ›lska.  

V půlce listopadu,v období,kdy ráno jdete do práce ,je tma,odpoledne z práce, zase tma,zazvonil telefon a na druhým konci kamarád,kterýho si mimochodem moc Vážim,takovej ten se kterým toho nemusíte moc namluvit a je jasný o co jde…/Jirka ÄŒuňas/Svěřil jsem se mu,že mám podzimní depky a že bych nejradÅ¡i vypadnul nÄ›kam na pár dní na kole.On začal s příbÄ›hem o jedný madý holce,co se jako zázrakem vyléčila z dost blbý nemoci a že musíme podniknout nÄ›jakou cestu na její počest a tak vznikla expedice Bára.Telefonát probÄ›hl tuším v pondÄ›lí a v sobotu už jsme razili smÄ›r Gibraltar vyfotit Báře makaky…Je super,že jsou kámoÅ¡i co jsou schopný rychlýho rozhodování a dokážou vypadnout z každodenního stereotypu a tak po krátký schůzi v závÄ›ru týdne v pivnici u Tondy

 

,ocitáme se po přejezdu do Mníšku pod Brdy/MNICHOVA/ v ajroplánu a valíme směr jižní Španělsko-Malaga.
Sestava Lukáš z krámu

 

,Míra Janeček

,šéfik slavné reklamky M-STUDIO 

,Pepa Klímů/machr přes izolace baráků/

 

,Direktor Biskup.gymplu Jirka ÄŒUNÄš

a já

. 

PomÄ›rnÄ› snadno jme obstarali letenky za 114EUR včetnÄ› poplatků tam a nazpÄ›t.Bohužel musíme doplatit 50EUR za kolo na osobu,finta s nezaplacením nevychází….ale i tak cena super.
Aby jsme důstojně reprezentovali,přibalili jsme PEKELNICKÁ TRIČKA,podplukovnickou uniformu a dva pětilitrové soudky ALTE QUELLE/STAROPRAMENU/Do Mnichova jsme dorazili před půlnocí a tak po vypití jednoho soudku,dvou lahvinek vína a několika alu piv u mého šváry, se rozhodujeme k přesunu na letiště.Odlet v 5:00!! tedy zhruba 4hoďky času.
Liduprázdným letištěm se tak ozývá Hustej Wimpy,zvuk odlamovaných zátek od piv a syčení našeho soudku z Bráníku

. 

Naši soukromou Fly-párty ruší až jeden cestující z dalekého Ruska a tak oprašujeme naší ruštinu a pokoušíme se o družbu

. 

Ta ruská palice,naplnÄ›ná vodkou vÅ¡ak nezdílí naÅ¡e úsilí a konverzuje dvÄ›ma holejma vÄ›tama v angličtinÄ›…až vzpomínky na Gorbačova a perestrojku ho nutí pÅ™ejít do mateřštiny a začínají strkačky….nejvíce ho vÅ¡ak vytáčí má uniforma podplukovníka ÄŒSLA…

 

Lidi okolo se bavÄ›j pÅ™i sledování naÅ¡eho divadelního výstupu ,jsou v pohodÄ›….dokonce i spolucestující v letadle se usmívají,i když odlet je kvůli naÅ¡emu vyprazdňování mÄ›chýřů o nÄ›kolik minut posunut.Letadlo se odlepuje a my plni řízků a českého piva spokojenÄ› usínáme…
V osm ráno pÅ™istáváme v Malaze…Venku teplota 12stupňů….než složíme kola z krabic,za pÅ™ihlížení turistů a letiÅ¡tních poslíčků, teplota stoupá na 18stupňů,nad hlavou azůro…V půjčovnÄ› aut domlouváme úschovu krabic od kol,ochota úsmÄ›vy…to se nedá…
A je to tady,ta kouzelná chvíle,ten kdo to zažil asi ví o čem mluvím,bÄ›hem nÄ›kolika hodin se ocitáte ve zcela jiném prostÅ™edí,pod sebou svou mulu,dvÄ› braÅ¡ny,bidony,mapa..a pÅ™ed vámi svoboda a vůnÄ› dobrodružství…točíme smÄ›r Gibraltar.
Teplota letí nahoru a tak se postupnÄ› svlíkáme až nakonec točíme z pobÅ™ežní silnice za Marbellou k moÅ™i a jdem se na dvÄ› hoďky poválet a vykoupat!Na slunci je tÅ™icet,13.Listopadu!!!dáváme koupel a tlačíme do hlavy obsahy igelitek z místního krámku.PobÅ™ežní promenádou pokračujem dál,pÅ™ekvapuje nás jak dlouho je svÄ›tlo…vidÄ›t je skoro do osmi,pak se rychle smráká.Máme asi kilo a tak jdem hledat lágr,po návÅ¡tÄ›vÄ› malý hospůdky,která i když se zdála, nakonec není nejlevnÄ›jší…ale na výpravách to bývá pravidlem,že človÄ›k první den ustÅ™elí.Nocleh nacházíme na pobÅ™eží na jakémsi parketu.Jelikož sezona daleko začíná večerní siesta,Camelky,vínečko,olivy…

Ráno nás budí svítání,všichni máme stejně přiblblej výraz,jakobychom se ocitli ve snu.Zíráme na moře a křeníme se před vycházejícím sluncem.
Vyrážíme dál,tejden je krátkej a chcem toho dost stihnout.Asi po 30km dáváme snídani na benzínce.V dáli již vystupují skály Gibraltaru

. 

Já chtÄ›l do hor,ale podÅ™izuju se vÄ›tÅ¡inÄ›.Po 40km dorážíme na hranice,Hraniční čárou je letiÅ¡tÄ›,jenž donedávna bylo používáno jen jako vojenské.Nezbytná pasová kontrola a už jsme na území Velké Británie.Jirka nás poučuje o historii,že mÄ›sto nebylo za 2.svÄ›t,války dobyto nÄ›mci atd….ale hlavnÄ› nás informuje,že na skále nad mÄ›stem žijí volnÄ› tlupy makaků.Volíme pÅ™esun lanovkou,odpoledne nás čeká stoupání do vnitrození,tak nikdo neprotestuje.JeÅ¡tÄ› pÅ™ed vrchní stanicí vidíme první opici.Vystupujeme,jsme cca 450m nad moÅ™em,výhled až bere dech…v dálce pobÅ™ežní hory Maroka a tak vzpomínám na jarní putování po této zemi s Myšákem.Přímo pod náma Gibraltar jako na dlani.Makaků pÅ™ibývá

. 

Když taháme jídlo,začíná mela…najednou je jich asi tÅ™icet.Nemáme Å¡anci…a tak naÅ¡e traÅ¥ovky a rozinky mizí…zkuÅ¡enÄ› je rozbalují a tlačí!!!Vrcholem je makak pojídající majonézu.Jirka si ji poplet v krámÄ› s jogurtem.Po cirkusu ,Kamelce a focení sjíždíme dolů do mÄ›sta a pokoušíme se objet celou skálu až na nejjižnÄ›jší cíp Pyrenejského poloostrova,cesta se vÅ¡ak opravuje a tak opouÅ¡tíme“ Anglii“ a valíme na sever do vnitrozemí smÄ›r Ronda.Chceme se vyhnout kousku hlavní silnice a nedaří se!Nakonec nás vyvádí místní bajker

 

a začíná Vuelta..Jedou se kule,rychlost stoupá ke čtyÅ™iceti,háky,terezíny…Raritou je průjezd centrem ohromné rafinerie,uprostÅ™ed ní pak pÅ™ejezd románského mostu,Po 10km bajker zahybá.Na začátku silnice do hor nás doslova Å¡okuje cedule pro Å™idiče,pozor zvýšený výskyt cyklistů,jeďte opatrnÄ›…To je moc

. 

Řidiči ji respektujou,to se fakt nedá.V podvečer dorážíme do Jimeny,jídlo pití nula a tak stavíme u prvního obchůdku a od nÄ›j se cca 5hodin nehneme…Výborné víno,suÅ¡ené maso,domácí pekárna a krásné prodavačky…Po prvních lahvičkách oblékáme pÅ™evlečky,Lukáš stíhá freestylovou exibici a začíná družba…malí vesničané si půjčují kola a vÅ¡e končí regulováním dopravy…No fotky asi mluví za vÅ¡e

,

,

. 
Po noclehu v parku se probouzíme nečekaně svěží,dělá to asi to ovzduší a víno je asi opravdu kvalitní..ani ty Kamelky nám nekuřákům nečiní sebenenší potíže,rychle balíme a vyrážíme nádhernou horskou cestou do Rondy.Výhledy neskutečné,na trase tři 1200m sedla,nádherná krajina,korkové duby a pro Andalusii typické bílé vesničky

,

. 
K večeru dorážíme do Rondy,v některých průvodcích je toto město popisováno jako druhé nejromantičtější místo ve Španělsku,nikde jsem se však nedočetl,které je to první.Město se rozprostírá na náhorní plošině cca v 600m na skále vysoké skoro 200m.Tato skála je vejpůl přetnuta roklí širokou 80m a spojena mostem.Rokli vyhloubila řeka Gualdalevína.

,

V kempu před městem se rozhodujem,že se po třech dnech umejem.Jako navoněný frajeři projíždíme branou města.Po návštěvě putyky,nádherný čtyřky s hodnejma lidma ,jdem hledat nocleh.Stavujeme se v několika krámcích pro něco k snídani,prodavači moc nerozumí našemu předčítání ze španělské konverzace a tak Jirka přebírá iniciativu a hbitě bere roli za prodavače a obsluhuje nás

. 

Nevím jak by se na nás tvářili u nás v JednotÄ›,tady se loučíme vyprovázeni úsmÄ›vem…Igelitky s nakoupeným vínem jsou těžší a těžší,co chvíli se ozývá zvuk láhve zavadivší o výplet kola,hlásí se i únava ze zdolaných horských sedel a tak míříme instinktivnÄ› do parku u mÄ›stské arény/koridy/.Nádherný altán vystupuje ze tmy,půdorys pÄ›tiůhelník,nad hlavou stÅ™echa,pár metrů od nás vyhlídkový ochoz a pod ním 160.metrová rokle…uprostÅ™ed pokládáme víno,olivy,suÅ¡ené maso,kamelky a pánský časopis….nad hlavou hvÄ›zdy a vÅ¡ude okolo ta naprostá svoboda.Nezapomenutelné spočinutí.Z naÅ¡eho meditování nás vyruÅ¡ily až podivné zvuky…holubí hovna dopadající na spacáky.Nejprve se krejem podplukovnickým pláštÄ›m.Nakonec jsme po nesmyslném zahánÄ›ní spících holubů nuceni zmÄ›nit náše stanoviÅ¡tÄ› a tak mÄ›níme obrazec spících tÄ›l v pÄ›tíůhelníku hlavou do stÅ™edu a rozmístňujeme se po obvodu, z dosahu palby..Pomalu usínáme a já dumám,že je divný,jak altánek byl čistý pÅ™i naÅ¡em příjezdu.Ve chvíli,kdy mi dochází,že místo je káždý den umýváno,mÄ› ve správnosti mé úvahy utvrzuje blížící se kropicí vůz.Myje postupnÄ› okolí koridy a pomalu ale jistÄ› se blíží k nám.Velím polohu padlejch vojáků a týpek co stojí s proudnicí skoro u nás velí ústup,cisterna couvá,my usínáme./neuvěřitelné,úplnÄ› jsem si vybavil pracovníka snÄ›dé pleti,na monterkách nápis Technické služby,a jak to do nás pere spát takhle nÄ›kde u nás..jo u nás by to vlastnÄ› nemyli../
Ráno nás budí zima,teplota klesla na nulu.Po rozlepení očí nás však čeká neuvěřitelný pohled do hluboké propasti,v dály hory nasvícené ranním sluncem.

Rondu musíte vidět na vlastní oči.Pozuju Japonským turistům při čištění zubů,balíme a rychle do sedel.
Během hodinky se otepluje na 15stupňů,směřujeme dál do vnitrozemí směrem k jezerům Embalse del Gualdalteba.
Další plán je Granada a pohoří Sierra Nevada.Cestou vymejšlím co podniknout,protože nás čeká úsek cca 280kilometrů mezi olivovníkama.Bejt to na jarní expedici s Myšákem,tak o nic nejde,prostě se valí/viz,článek Maroko 2006/,ale my nemáme moc času,takže nakonec po krátký dohodě točíme směr Teba/nádherná vesnice v pětisetmetrovém sedle/,kde křižuje silnici železnice.Nápad je jasnej : Železnice!!!Ve vesnici se ujištujeme,že za ní je nádraží.Klesáme asi 250 vejškovejch metrů na druhou stranu sedla ,v dály vidíme trať a nakonec nacházíme i nádraží./teda spíš čekárnu/.Nechápem nic,fotíme a popojíždíme asi 20km do Campilios.Ve městě plníme igelitky proviantem a pivem a mažeme na nádraží.Následuje družba s ochotným přednostou a hlavně zjištění,že vlak směr Granada odjíždí za 45minut

. 

Máme asi 100km v nohách,celé proti větru,takže zachvíli v příjemě vytopeném vagoně usínáme,pokoušíme se ještě o družbu s pohlednou španělkou,ale asi dost smrdíme.Při probuzení všude okolo olivové háje,čteme průvodce a začínáme se připravovat na večerní obhlídku legendárního paláce Alhambra v Granadě.V jednom z průvodců se dočítáme,že v Granadě se nedá zabloudit.Autor popisuje:Pokud chcete jít směrem do centra jděte z kopce dolů,pokud chcete jít nazpět směrem z centra,jděte z kopce dolů.Snažíme se to pochopit,ale bez jointa na nic nepřicházíme.
Po 200km stavíme v Granadě,velím co nejrychleji směr Alhambra v průvodci popisované večerní prohlídky se bohužel konají jen v hlavní v sezoně.
Prohlížíme si tedy město a poprvé hledáme nocleh v Hostalu.Najdeme lacinej,docela nezajímavej bez atmosféry,ale u něj hospoda,kterou objevujou kluci.Nejprve si myslí,když při objednané rundě piv přistane na stole jídlo,že jde o omyl,ale při další se to opakuje a potom znova a znova.Ke každému pivu talíř pokaždé s jinou dobrotou zdarma

.Já vůl sázel na jistotu a narval se před odchodem z pokoje bagetama z marketu.
Uleháme na doraz přežraný a stále tomu nemůžeme věřit.
Ráno uháníme na devátou nad město směr brána Alhambry.Prohlídka trvá i s zahradami asi dvě hodiny.Je to opravdu životní zážitek

. 

Zhoršuje se počasí a chvílema krápe,ráno jsme sledovali v baru jak po celým Španělsku řádí vychřice a záplavy.Tady je zatím docela hezky.Granada je na úpatí Sierra Nevady a tak se celá fronta asi zaráží o hory.
Po krátký sváče začínáme stoupat rozhodnuti dojet kam až to půjde nejvýš,plánovaný dojezd do horského střediska Pradollano,kde se jezdí i svěťák na lyžích a prknech je to asi 36km./leží v 2460m/
Kopec je fakt nekonečnej,podle vejšky se mění flora okolo,nakonec jen holé skály a zbytky sněhu,dole v údolí se vše halí do mraků.Sstřídavě pršía,nebo sněží.Teplota letí k nule.Vezem s sebou všechny zimní doplňky takže se to dá.Strašně však zesiluje vítr,ještě nikdy jsem nezažil,že by mě shodil poryv s kola.Poprvé jsem byl vykulenej,podruhý však vysíc přes svodidlo poslušně přecházím do protisměru a chvílemi raději tlačím kolo.Začíná víc sněžit,nachvíli zahlédnu vleky nad vesnicí a vzápětí se vše noří do mlhy a vánice.[Čekám na kluky a potupně se otáčíme a vracíme se.Je fakt kosa,během chvíle jsme durch.Potkáváme dva manželé bez oblečení rovněž na kole.Asi v půlce sjezdu se všichni ohřejváme na benzínce ale nepomáhá to a tak pokračujem ve sjezdu.Ženský půjčuju bundu a čepici s adresou,že mi to pošle domů,bohužel jsem se poprví v životě na svejch cestách v někom zklamal a tak jsem o věci asi přišel.Dole v Granadě je příjemnejch 12stupňů a ustává déšt,na kraji města dáváme cigára vyžebraná ve stojící koloně od Španělek řidiček.Rozhodujem se ještě doprohlídnout město a pak teprve zalézt, samozřejmě stejnýho hotelu u kouzelný hospody.Večer se jdem věnovat pití piva,předtím však ještě navštěvujem s Mírou turecké lázně,nejsou to takové ty opravdové,spíše atrakce pro turisty,ale i tak to v 400let starým domě stojí za to.
Piv nakonec moc nepadne,jsme utahaný a čtvrtej talíř jídla nás“knokautuje“.
Ráno je plánován přejezd pobřežních hor směrem na Solobreňu,ale já se nechci vzdát Sierra Nevady.Ukecávám tedy kluky a po dvou hodinách hledání autopůjčovny vyrážíme nám již známou cestou směrem k oblakům.Nahoře jsme o poznání rychleji,všude okolo asi 30cm sněhu,nad hlavou azurové nebe,kousek od nás třítisícové vrcholy

,

. 
Vše působí až kýčovitě.Potkáváme i štáb televize natáčející první sníh.Dostáváme se do 2700m,dál už je zaváto.Není to takovej pocit jako když by jsme vyjeli nahoru za svý na kole,ale času je málo a Cesta nazpět na letiště do Malagy daleká.
Vracíme auto a asi ve tři odpoledne vyrážíme směrem na jih k moři.
Daří se mi přemluvit kluky,nejet po hlavní silnici a odbočujeme na vyhlídkovou cestu přez Sierra del Chaparral.K moři asi 90km a dvě sedla 1200m.Jedeme až do tmy,za zády neuvěřitelné kino.Sierra Nevada ve večerním slunci pod zcela vymetenou oblohou

. 
V poslední vesnici před horama stavíme v hospodě pro vodu,je zase okolo nuly a tak když zalezem a spatříme vevnitř hořící krbovky je jasný,že lágrujem.Bylo to dobrý rozhodnutí,nejen proto,že následně zažíváme největší mejdlo zájezdu,ale protože,jak ráno zjišťujeme za vesnicí 40km nic není.První zjištění,že víno je levnější než voda nás utvrzuje v našem správném rozhodnutí.Taháme příruční španělskou konverzaci,na baru dva vesničané, za barem příjemnej Chosé. 
Po nÄ›kolika lahvinkách sestavujeme česko-Å¡panÄ›lskou anatomii ženského tÄ›la.Následuje tanec,výmÄ›na modýlků,pak ochutnávka místního konopí…vÅ¡e jednou končí a tak se ocitáme opÄ›t pod hvÄ›zdama pÅ™ed hospodou.Traktoristi a Chosé kličkujíc odjíždí domů a my notujeme do tmy opÄ›t U čerpačky Benzina/www.hustejwimpy.cz/
Ráno -2stupně.Nechce se moc ze spacáku,bleskově balíme a po jednom odjíždíme naším směrem.Nahoře v sedle je již 15stupňů,slunce začíná sílit a v dáli vidíme opět moře

 

,jenž jme u Gibraltaru pÅ™ed nÄ›kolika dny opustili.S klesáním roste teplota a zhruba po 1,5hodinÄ› skáčeme s lahvinkou červeného do vln StÅ™edozemního moÅ™e v centru AlmunÄ›karu.Je vedro,na slunci opÄ›t pÅ™es 30stupňů.Asi pÅ™ed 13lety jsem v tÄ›ch místech byl s Jitkou,takže trochu nostalgie.Hledám pro ni oblázek na památku…a opájím se vínem a vzpomínám

. 
Dáváme asi hodinu válení jak na Mácháči a následně vyrážíme směr Malaga.Za tmy se ocitáme na předměstí Malagy.Máme asi 150km.Usedáme v laciným bistru a snažíme se do sebe ještě dostat co nejvíc té atmosféry okolo a zároveň vstřebat to vše co jsme zažili a zažíváme.Prohlížíme staré hradby města a katedrálu v centru ,Pak již míříme k letišti

. 
Ve dvě ráno se vracíme po týdnu do půjčovny aut pro kartony od kol a jdem do letištní haly balit

Byl to nádhernej tejden,za sedm dní asi 750km,pÅ™evýšení nevím,ale o to nám ani moc neÅ¡lo…Jih Å¡panÄ›lska je krásnej,teplo i v listopadu,z nocováním nadivoko žádný problém,lidi v pohodÄ›.Snažili jsme se toho stihnou co nejvíce,moc jsme toho nenaspali,ale nabilo nás to na celou zimu…UrčitÄ› vÅ¡em doporučuju,bude-li mít nÄ›kdo zájem rád s trasou poradím.Mám projetou i trasu z Malagy do Portugalska a vnitrozemím Å panÄ›lska nazpÄ›t. Za výpravu ANDA A LUSIA brabčák.