DÃl druhý: je to fakt do kopce a usÃnat budeme uprostÅ™ed skal.
Å li jste nÄ›kdy tÅ™eba do 7. patra v paneláku pěšky? Pokud ano, tak si jistÄ› vybavÃte, že tÄ›ch pár minut co to jdete nahoru vám dá celkem zabrat, srdce bije na poplach, zrychlený dech a tÅ™eba i nÄ›jaké ty krůpÄ›je potu.
Tak z nás jako sakra crÄely proudy vody. Jsem až nechápal, co krok to Äůrek potu opustil mou tÄ›lesnou schránku. Protože to neni jako 5 minut chůze. To jsou hodiny a každý metr do dálky je metr do výšky. A neÅ¡lapete po uhlazených schodech, ale po Å¡utrech a koÅ™enech. Ta prvnà stÄ›na byla fakt hustá, na zaÄátek naÅ¡Ã cesty docela hard-core, Å¡tÄ›stà je, že to bylo lesem a slunÃÄko si nás tak nemohlo plnÄ› vychutnat.
Â
PÅ™esto padá prakticky veÅ¡kerá zásoba vody. Metry pÅ™ibývajà pomalu, zejména ty výškové, ale nakonec se nám úspěšnÄ› dařà ten kilometr vystoupat a odmÄ›nou nám je prvnà horské jezÃrko. Bájo! S náÄelnÃkem nedokážeme odolat a naÅ¡e spocená a unavená tÄ›la noÅ™Ãme do ledové vody. Užasný pocit. Dáváme se do Å™eÄi s nÄ›kolika dalÅ¡Ãmi horskými nadÅ¡enci a natrefujeme na lidi ze Å luknova (svÄ›t je fakt malej). SvaÄÃme, odpoÄÃváme, ale vÅ¡echno má svůj konec. OstatnÄ› ty hezÄà jezÃrka nás teprve ÄekajÃ. Tak vyrážÃme. Jde se podstatnÄ› lépe, drsné stoupánà je nahrazeno celkem monotónà úzkou cestiÄkou kdy se jen dÃváte pod nohy a tupÄ› jdete ve stopÄ›. NaÅ¡tÄ›stà máme super náladu, kecáme a cesta utÃká a za chvilku nás pÅ™ivÃtá Dvojno jezero, což je mÃsto, kde jsou u sebe dvÄ› vÄ›tÅ¡Ã horská jezera. A u nich prvnà horská chata.
Â
A VODA! Sláva. PET lahve jsou v mžiku plné a zahánÃme žÃzeň. Ze zvÄ›davosti nakoukneme do té chaty, kolik že tak může na takovémto mÃstÄ› stát vychlazené pivo? Jako med na medvÄ›dy na nás působà vůnÄ› zelňaÄky která se line jÃdelnou. Nedokážeme odolat a objednáváme si ji, vÄetnÄ› zlatavého moku. Ceny jsou pro nás pÅ™ekvapenÃm, pivo, byÅ¥ ne vychlazené dle naÅ¡ich pÅ™edstav, za 2 eura, jÃdlo kole 4 éÄek.. Na to, že to sem vozà vrtulnÃk je to vÃc než dobrá cena a tak ji rádi platÃme a trávÃme pÅ™Ãjemné chvilky v pÅ™Ãjemném prostÅ™edÃ. OstatnÄ› jak se v budoucnu jeÅ¡tÄ› nÄ›kolikrát pÅ™esvÄ›dÄÃme, tyto ceny jsou prakticky stejné na vÅ¡ech chatách.
Je tÅ™eba jÃt dál. JeÅ¡tÄ› se ale stavujeme u jezera a chladÃme naÅ¡e tÄ›la.
Â
Do vody se už neodvážÃme, má jen pár stupňů, ale nebyly by to ÄeÅ¡i, aby se toho zalekli, takže opÄ›t potkáváme nÄ›jaké 2 týpky od nás, kteřà tam skáÄou a pak za Å¡Ãleného Å™evu lezou za nÄ›kolik sekund ven. Jen se ale oklepou už tam jsou znovu a celá scénka se opakuje. Musim si vzpomenout na Houmra Simpsnovic jak je taky neponauÄitelnej..
Je odpoledne a máme za sebou už pÄ›knou Å¡treku. Vychutnáváme si zmÄ›nu krajiny kdy lesy jsou už dávno pryÄ a spoleÄnost nám dÄ›lajà už jen kleÄové porosty a hvÃzdánà svišťů. NáÄelnÃk zanechává Äást obsahu svých stÅ™ev v 1,3 km. Malým spestÅ™enÃm je také hozenà kamenu do poslednÃho jezera ale pak už jen zas ten krok za krokem po kamenité cestÄ›, která se navÃc zaÄÃná opÄ›t vlnit do kopce.
Â
Je potÅ™eba se obÄas pÅ™idržet aby se dal výškový skok ustát a tuÅ¡Ãme, že lepÅ¡Ã už to nebude.
Hele, kamzÃk!!! Sakra fakt tam je! Ale tohle neni ZOO. Tohle je pÅ™Ãroda a on nenà sám, postupnÄ› jich vidÃme nÄ›kolik. LÃbà se nám ale to jeÅ¡tÄ› netuÅ¡Ãme, že nás v noci bude straÅ¡it..
Nastává prvnà rozpor. StojÃme na mÃstÄ›, které vede buÄ doleva do hoodnÄ› strmé stránÄ›, nebo doprava a z naÅ¡eho pohledu se to jevà jako cesta po úpatà hory. DÄ›da si trvá na svém, že je tÅ™eba jÃt po úpatÃ, kdežto Kelly a náÄelnÃk tvrdÃ, že je tÅ™eba jÃt doleva. Nakonec se k nám pÅ™ichomÃtne týpek z Kanady jenž je vybaven mapou a po krátké poradÄ› vÃtÄ›zà dÄ›dova verze. Modřà již vÄ›dÃ. Ta chybná.
Velice brzo zjiÅ¡Å¥ujeme, že nám pÅ™Ãroda zase zahrála a cestiÄka, kterou jsme vidÄ›li rozhodnÄ› nenà pro nás. ZnaÄenà nás vede nÄ›kam úplnÄ› jinam a dostat se na ono mÃsto by vyžadovalo celkem nepÅ™Ãjemný sestup do rokle a pak zpÄ›t a to jeÅ¡tÄ› s tÃm rizikem, že to bude taky Å¡patnÄ›. Je už nÄ›co po 19. hodinÄ›, jsme unavenÃ, zaÄÃná být chladno a fouká vÃtr. DÄ›da který chytl druhou mÃzu snažeje se sám sebe pÅ™esvÄ›dÄit, že jde urÄitÄ› dobÅ™e je daleko pÅ™ed námi, ale ne tak daleko, aby jsme nevidÄ›li, jak se chytá za hlavu a lamentuje. Uznává, že tohle opravdu nenà ta cesta. Hodinu jsem Å¡li Å¡patným smÄ›rem. A pÅ™esto to bylo to nejlepÅ¡Ã, co nás mohlo takhle veÄer potkat. Cestou jsem totiž zahlédl malý dolÃÄek v nÄ›mž rostla tráva, což působilo jako pÄ›st na oko, neboÅ¥ už nÄ›kolik hodin jsme nikde nevidÄ›li ani trs zelenÄ›, natož takový plac.
Â
LouÄÃme se s kanaÄanem, který absolutnÄ› nechápe naÅ¡e rozhodnutà že budeme spát venku. Jak jsme druhý den zjistili, Å¡el taky Å¡patnÄ›, protože nám jmenoval chatu ke které mÃřà ale ta byla úplnÄ› opaÄným smÄ›rem. Snad je OK, protože ani ne hodinku po jeho odchodu už byla fakt tma. A my leželi v tom ÄolÃku. Jako SUPER! FiÄel naprosto neskuteÄný vÃtr, ale zima nebyla, padlo nÄ›kolik vepÅ™ovek, chlebů, tÅ™etinky piv které jsme si táhli s sebou, startovaÄky bez a pak už jsme se jen na sebe pÅ™itiskli a chtÄ›li spát. Což se ukázalo jako nesmysl.
Jako malý kluci jsme se samozÅ™ejmÄ› zaÄali straÅ¡it sviÅ¡tÄ›ma, kamzÃkama a ve finále doÅ¡lo i na medvÄ›dy. A do toho fakt jako fujavice. VÅ¡ichni jsme se zalágrovali do spacáků tak, že nám koukal jen obliÄej a vÃtr využil každou Å¡kvÃrku aby nám nafoukl spacák na tolik, že jsme se skoro vznášeli. A do toho zaÄal Kelly chrápat. Co chrápat. To byl takovej rachot, že tu noc se urÄitÄ› uvolnilo spoustu kamenů a zmÄ›nilo svou výšku o nÄ›kolik stovek metrů smÄ›rem dolů. Ale mÄ›lo to i pozitivnà dopad. Kdo nespal dÃval se na hvÄ›zdy. Co dÃval. ZÃral. Takhle nádhernou oblohu jsem snad nikdy v životÄ› nevidÄ›l. Žádný svÄ›telný smog modernà civilizace. Jen úžasné krásné nebe. Mlhoviny, hvÄ›zdy. UsÃnám a vzpomÃnám. Ráno se blÞà a s nÃm dalÅ¡Ã perný den. Co nás jeÅ¡tÄ› Äeká?
A na závěr zase nějaké ty GPS souřadnice našà cesty.
Soubory pro Google Earth: Äást 1, Äást 2
Online mapa na Google Maps: Äást 1, Äást 2
One Response to Triglav je ještě daleko.