Chvilku to trvalo, nez jsme k sobe nasli cestu, ale nakonec se to podarilo.
Vzdycky kdyz ho vidim tak se mi zrychli tep. Kdyz to spolu delame tak muj mozek a ma krev je plna endorfinu a ja pocituji velike stesti.
Proto jsem nemohl stravit den sv. Valentyna s nikym jinym nez s nim. Skocil jsem na nej hned rano a rajtovali jsme cely den, vozil jsem se po nem nekonecne dlouho, nevnimal jsem cas ani bolest, jen jsem citil, jak mi tep pulsuje na 145. Pomalu jsem ztracel cit v rukou, nohy uz neslouzily jako predtim, cele telo bylo propocene, ale neslo prestat. Bylo to silnejsi nez ja.
Nakonec jsem odpadl unavou. Byl to krasny den a jsem moc rad, ze jsem celych 250 km mohl stravit se svym milovanym kolem.