Pomalu otevÃrám oÄi a uvÄ›domuji si, že mÄ› nestudi podlaha, nemrzne nos a dech se nemÄ›nà v páru. Je to neklamna známka dvou vÄ›ci – že jsme vÄera opustili vysoko položenou oblast Sevanu a že spÃm v posteli. Stalo se to asi takhle.
Noc zrovna prevzala vládu nad dnem a my se vymotali z mÄ›sta Abovyan (mimochodem, po té dobÄ› v horách veliká zmÄ›na, vÅ¡ude lidÃ, živo, obchody, hudba..). PodaÅ™ilo se mi ‚ulovit‘ nÄ›jakou nezabezpeÄenou WiFi (to je způsob jak dostavám tyto Älánky z mobilu na web) a stáhnout si i mapu oblasti a poprvé jsme jeli podle nÃ. Vedla nás hlavnà silnicÃ, pÅ™ipomÃnajÃcà spÃÅ¡e vyschle koryto Å™eky, které bylo na návÅ¡tÄ›vÄ› nÄ›jaké války ve chvÃli, kdy se bombardovalo.. jirka na mÄ› volal „ty vole, zahoÄ tu krabiÄku“ když brabcak spatÅ™il opuÅ¡tÄ›ný krámek, že kterého vyzarovalo teplo a svÄ›tlo.. nakoupÃme si nÄ›co k veÄeri.. si plánujeme.. ale netrvá ani půl minuty a už nás oslovuje starÅ¡Ã pan.. a vy odkuda? No že z Äechie. A co potÅ™ebujeme? No že nic, jen si jdeme koupit nÄ›co k jÃdlu. No tak to že ne, aÅ¥ jdeme k nÄ›mu domů na veÄeÅ™i. A aÅ¥ tam rovnou spÃme..
Skvelej padesátnÃk který žil 7 let v NÄ›mecku a jeho rodina o 5 lidech nám pÅ™ipravà veÄeÅ™i o 3 chodech, vÃno, vodku.. nechajà nás vykoupat v teplé vodÄ› a my zjiÅ¡Å¥ujeme, že už jsme zase jak lidi.. pak následujà otázky jako „jak silnou perinu preferujete, aby jste se cÃtili v noci pohodlnÄ›“ a než se nadejeme tak jsme uvelebeni v jejich ložnici, zatÃmco oni spà na gaucich v obýváku.. nechapeme nic na svÄ›tÄ›..